První koloběžku jsem si koupil na ježdění do práce. Byla malá a černorůžová, už po pár kilometrech jsem věděl, že nezůstanu jen u cest do práce. Cesty z práce se začaly prodlužovat a víkendové výlety protahovat.

Najednou jsem začal přemýšlet, jak na koloběžce uvézt věci na spaní, tak, abych mohl jet na dvoudenní výlet. A tak to začalo, zkoušení různých brašen a nosičů. Každý měsíc jiná verze, jiný seznam věcí a v hlavě další a další nápady na dobrodružství. Můj první velký výlet byl z Liberce do Domažlic na Kostce Tour Max, to byla moje první velká koloběžka. Následovalo několik srazů a výlet s větším počtem koloběžkářů, které byly také vícedenní. Pak přišla myšlenka, že ujedu Přejezd republiky.

Můj první Přejezd republiky byl zároveň velké ponaučení a přehodnocení toho, co člověk na cesty opravdu potřebuje. Můj druhý Přejezd republiky už byl o dost lepší a věřím, že ten další bude zase lepší.

S narozením mé druhé dcery Štěpánky se pro mě stala koloběžka takovým útěkem od každodenních povinností. Pracuji ve fabrice, Štěpánce je rok a kousek a k tomu ještě starý barák, na kterém je práce snad čím dál víc. Když tohle všechno hodím za hlavu a vyrazím ať už na celodenní výlet nebo vícedenní dobrodružství, je to paráda.

Nyní mám 3 koloběžky, a to silniční Morxes Cavia disc, terénní Morxes Cavia disc a malé Yedoo Friday, na které jezdíme se Štěpánkou. Jezdím skoro každý den 32 kilometrů do práce po celý rok a doufám že, tomu tak ještě dost dlouho bude.