První koloběžku jsem dostal od manželky k Vánocům. Byla to Yedoo City. Cestu k tomuto jezdítku jsem nalézal postupně. Hlavní motivací byla potřeba shodit nějaké to kilo.  Postupně se koloběh stával zálibou. Našel jsem si motivaci jezdit alespoň 3× týdně 15 km. Co si budeme povídat, každá cesta má mít cíl a ten můj bylo malé pivo na obrátce v pivovaru Švec.

V den narozenin mé dcery jsem si cestou z porodnice vyzvedl, u zlínského výrobce koloběžek, Petra Vavruši zbrusu nový stroj, legendární K7. Najezdil jsem na ní ohromnou porci kilometrů. Shodil 17 kg, narovnal si záda a zajel v té době nepředstavitelných 60 km.

Nějak podvědomě jsem tušil, že k urostlému muži by se víc hodila nějaká více „IN” kolobka. Sáhnul jsem po zánovní Yedoo Trexx. Dali jsme spolu můj osobní rekord 170 km za den. To už asi nezopakuji, ale jen jsem se utvrdil, že mě baví dlouhé tratě.

Rok se sešel s rokem a ve stáji přistál další stroj tentokrát Kickbike Cross Fix. Teprve teď jsem dosáhl nirvány! Kolobka mně ušitá na míru. Po rovinkách lítá jak urvaná ze řetězu. Na polních a lesních cestách je s ní neskutečná zábava. Drhnutí stupátka o nerovnosti je ten nejlepší pocit a odpověď na to proč jezdím na koloběžce.

Pomalu se blíží čas, kdy vyjedu s dcerkou. Roste jako z vody. K narozeninám dostala Kostku Rebel. A nemůže se dočkat, až spolu vyrazíme na kolobkách do ZOO.

Tak a teď už přestaň louskat tyhle plky, najdi si na Průvodci Koloběhem nějakou pěknou trasu a vyraž ven. Třeba se někde v terénu potkáme.

Zdraví tě Ladi, bláznivý grafik a koloběhna v jedné osobě.
A hlavně: „Trhni si!”

‍