Než jsem začala jezdit na koloběžce, byla jsem aktivní cyklistkou a občas jsem se zúčastnila některého z hobby závodů horských kol. Jedním z nich byla X-terra v Hluboké nad Vltavou, tuším, že to byl rok 2004. Při jednom lesním sjezdu jsem najela do travou zarostlého výmolu a spadla jsem hlavou na kámen. Z předního kola se stala osma a přilba praskla. Byla to nějaká levná verze, ale zachránila mi hlavu. Mně se nic nestalo. Od té doby nosím přilbu na sebekratší vyjížďku. Nebudu nikomu říkat, že ji musí nosit. Mohu jen říct svůj příběh a názor, že mít na hlavě přilbu, je dobré.
Co se týká vybavení na koloběžku, jsem asi perfekcionista. Koupila jsem si obrovské množství bund, kalhot, bot i přileb, abych zjistila, že dokonalou bundu jsem si musela ušít, dokonalé kalhoty jsem sehnala za pár korun v Lidlu, za dokonalé boty jsem musela sáhnout hlouběji do kapsy a téměř dokonalou přilbu jsem dostala. Proč téměř? K tomu se dostanu později.
Je to přilba R2 aero. Když se mi dostala do ruky, viděla jsem bytelnou přilbu s pár otvory. Říkala jsem si, že je pěkná, prostě další přilba do sbírky. Pak jsem si ji ale nasadila na hlavu a měla jsem pocit, jako by byla přímo na mou hlavu vytvarovaná. Nikde netlačila, nikde nebyla moc volná, zkrátka seděla jako zadek na hrnec. Vnitřní výztuhy příjemné a měkké, zapínací popruh dlouhý, snad až moc, tak jsem ho trochu zkrátila. Protože mám dlouhé vlasy, velmi oceňuji dostačující otvor mezi přilbou a regulací obvodu, kudy mohu pohodlně provléci culík. Přestože vypadá robustně, je lehká a slušivá, to ostatně můžete posoudit sami z následující fotografie
No a proč tam je to slovíčko „téměř“, které trochu ubralo přilbě na bezchybnosti? Je to absence vnitřní síťky proti hmyzu a někomu může vadit, že nemá kšilt, ale i s tímto malým nedostatkem mohu českou přilbu R2 aero jen doporučit.
